Na sociálnych sieťach vystupuje pod menom @ridic_z_kladna a medzi fanúšikmi autobusovej dopravy je známy najmä svojou vášňou pre Karosy, diaľkové presuny autobusov či každodenný život vodiča v okolí Prahy. Ondřej sa autobusom nevenuje len za volantom – postupne sa z koníčka stal prakticky celý jeho život.
V rozhovore otvorene rozpráva o svojich začiatkoch, prvých chybách za volantom aj o momentoch, na ktoré dodnes spomína najradšej. Prezradil nám, prečo by svoju prácu nemenil, čo ho na nej dokáže najviac vyčerpať, ale aj to, prečo podľa neho musí človek túto profesiu robiť srdcom.
Reč prišla aj na jeho vlastné autobusy, vysnívané Karosy, náročné presuny starých vozidiel naprieč krajinami či plány do budúcnosti. Nechýbali ani názory na moderné autobusy, cestujúcich a realitu práce vodiča v dnešnej dobe.
V rozhovore sa dozviete:
- Ako sa dostal k práci vodiča autobusu a prečo nakoniec nešiel na železnicu?
- Na aký prvý deň za volantom nikdy nezabudne?
- Aký bol jeho najlepší aj najhorší zážitok v práci?
- Prečo si kúpil vlastnú Karosu a čo pre neho znamená?
- Aké autobusy ho baví šoférovať najviac?
- Čo by odkázal ľuďom, ktorí chcú byť vodičmi autobusov?
Pamätáš si, kedy si prvýkrát začal uvažovať, že by si chcel byť vodičom autobusu?
Ano, původně jsem chtěl být strojvedoucím, ale ve chvíli, kdy jsem si začal uvědomovat, jak časově náročná práce to je díky praxím, tak jsem se nakonec rozhodl, že budu chtít raději kroutit volantem. Takže tak v roce 2019.
Bola to tvoja vysnívaná práca už od detstva, alebo si sa k nej dostal postupne?
Ano i ne. Táta byl řidič kamionu a já chtěl být jako on. Měl jsem od mala rád všechny dopravní prostředky a užíval jsem si cestu s nimi. Původně jsem chtěl jít na dráhu, viz odpověď výše, ale nakonec mě kamarád v roce 2019 víc zasvětil do MHD a pak už ten postup byl rychlý. Někdy v roce 2021 jsem už byl plně přesvědčen, že jinou práci dělat nechci. A i teď bych ji za nic nevyměnil. 🙂
Pamätáš sa na svoj prvý deň za volantom autobusu? Bez pomoci kolegu, už sám?
Ano, na tento den mám i příspěvek na Instagramu. To byl zážitek. Nejhorší kopřivák (záložní autobus) na celé garáži, místo, kde jsem nikdy nebyl, a až na jeden malý přešlap to vlastně bylo docela super. Už je to ututlané, ale řekněme, že ve Statenicích, U hřiště, jsem o pár metrů netrefil a otáčel se moc brzy. Ale průser z toho naštěstí nebyl, nikdo z té zastávky tam stejně nejezdí. 🙂
Aký bol tvoj najlepší zážitok za volantom autobusu, na ktorý nikdy nezabudneš?
Ty jo, vybrat ten nejlepší ze všech je těžké. Já si tu práci snažím užívat každý den, ale nejvíc vzpomínám na mé ježdění po Karlovarském kraji pro školy s autobusem Karosa C935 Récréo. To byl můj nejoblíbenější autobus. A další skvělý pocit byl, když jsem vezl poznávací zájezd z Karlových Varů do Nizozemska, konkrétně do Keukenhofu. To bylo pro mě naprosto krásné, protože do Nizozemska jsem se chtěl vždy podívat. Jinak hezkých zážitků s cestujícími mám také hodně, ale na tyto momenty vzpomínám nejvíc. 🙂
Naopak, aký bol tvoj najhorší alebo najnáročnejší deň v práci?
Já mám tu výhodu, že skončí den, skončí problémy. Při zátahu do garáže úplně vymažu ty negativní pocity a myšlenky a zase jsem veselý, protože se většinou těším domů a do postele. Ale asi jako nejhorší ze všech bych vypíchl mou zaviněnou nehodu, kdy jsem při couvání jako autobus NAD (náhradní autobusová doprava) nacouval s lidmi do nádražní budovy. Náraz byl při 3 km/h, ale šok a nepříjemný pocit to byl. Lidem se naštěstí nic nestalo, mně také ne, ale autobus to moc nepřežil. Ale udělal se nový zadek a autobus jezdí dál.
Čo máš na práci vodiča autobusu najradšej?
Kontakt s lidmi a poznávání nových krásných míst v ČR. Proto rád jezdím vesničky, kde se s lidmi dá bavit, povídat si a je uvolněná atmosféra.
A naopak – čo máš na svojej práci najmenej rád alebo ťa vie najviac unaviť?
Také kontakt s lidmi… Některým se člověk nezavděčí, mají se vším problém a jejich chybu dávají za vinu vám. Tak to mě dokáže asi unavit nejvíc. Pak samozřejmě neohleduplní řidiči na cestách, kteří nás nepouští ze zastávky, a nebo naopak to pošlou z vedlejší před autobus a pak jedou 30 v obci a 50 mimo obec. Ale to je bohužel každodenní realita na silnicích.
Je niečo, čo by si na tejto práci zmenil, keby si mohol?
Myslím si, že na profesi jako takové se toho moc změnit nedá, náplň práce bude stále stejná. Ale lidé by občas mohli být méně prudérní a více ohleduplní a veselejší. Co se týče řízení, tak bych pro řidiče autobusu MHD a VHD upravil systém pauz. Protože jezdit občas skoro 6 hodin v kuse a pak mít pauzu lehce nad půl hodiny je náročné. Ale u dopravce, u kterého teď jezdím já, naštěstí takové směny nemáme. Takže vždy si každý najde to, co mu vyhovuje. Občas těch dopravců vystřídá hodně, ale většinou se vždy dá usadit někde, kde se člověk nehoní a má pohodičku.
Už skôr si mi spomenul, že si si niektoré autobusy kupoval sám – čo ťa k tomu viedlo?
Koupit si Karosu byl vždy můj sen. Miloval jsem staré devítkové Karosy s motory Liaz a Renault. Pak jsem si jednu z Prešova pořídil. Bohužel však byla ve velmi špatném technickém stavu a oprava by vyšla na skoro 1,5 milionu korun a to by nebylo všechno „perfektní“, proto nakonec skončila ve šrotu. Pak jsem si po bohatých zkušenostech s Prešovskou Karosou pořídil druhou Karosu B952E, původem z Trenčína, ev. č. 31, a ta mi už skoro 2 roky dělá radost. Jezdím s ní občas zakázky, jednou byla i na svatbě kamarádova kolegy a sice je to velice drahý a náročný koníček, ale baví mě. Teď občas díky svým kontaktům domlouvám autobusy kamarádům na firmu a občas jim dělám řidiče, co jim ho doveze, ale svůj vlastní autobus do sbírky aktuálně neplánuji. Leda kdyby se našla fakt hezká Karosa C934(E), ale ty už prakticky vymizely.
Pamätáš si nejaký konkrétny „najťažší“ alebo najzaujímavejší presun autobusu?
Ano, velmi nedávno jsme vezli staré TEDOMy Kronos z Bardějova do Liberce. Raději nebudu specifikovat, co vše jsme od menšího zahození jednoho ze dvou autobusů ještě museli cestou řešit a opravovat na místě, ale díky kamarádovi Láďovi jsme nakonec alespoň jeden kus dovezli bez ztráty kytičky do garáží, kde se na něm aktuálně pracuje. Druhý kus po zahoření byl převezen na opravu do Zlineru, koupil ho od nás jeden dopravce ze severovýchodu Čech, zaplatil velice náročnou a drahou opravu a nakonec i druhý TEDOM zůstane zachován. Ale ve výsledku se každý dlouhý převoz autobusů neobejde bez nějaké menší závady, ale většinou je to něco, co se dá opravit a řešit na místě. Toto ale byla opravdu náročná akce a děkuji všem, kteří se jí zúčastnili.
Spomínaš Karosu ako splnený detský sen – čo pre teba ten konkrétny autobus znamenal?
Hodně nervů, úsilí, ležení pod autobusem a peněz. 😁 Karosy B952E jezdily v mém rodném městě, Kladně, a jeho okolí až do roku 2021 a byly to mé velice oblíbené autobusy. I mezi řidiči byly velmi oblíbené. Proto jsem si chtěl vždy zkusit takový autobus řídit a zachovat, protože zachovalých kusů se dá spočítat na prstech rukou. Proto jsem hodně rád a vděčný, že se to povedlo a že s ní mohu občas vyjet i s lidmi. 🙂
Máš ešte nejakú obľúbenú značku autobusu okrem Karosy?
Značku jako takovou asi ne, každý autobus, i když by měl být úplně totožný, má trochu jiné chování a většinou už při prvním rozjezdu poznám, který autobus mi sedne a který ne. Teď nedávno jsem poprvé řídil SOR ICN 12 a ten konkrétní kus, který jsem řídil, mi na ty linky seděl stejně dobře jako Karosa C954, kterou jsem řídil na počátku. Fakt se mi s tím jelo příjemně. Ale obecně se mi vždy jezdilo dobře s vozy Irisbus Citelis a Irisbus/Iveco Crossway nebo se SORy NB 12 a 18. Nejpohodlnější na řízení je za mě asi MAN, ale jejich poruchovost je bohužel vysoká a dost kazí jejich pověst. Rád bych zde zmínil i právě vozy TEDOM, které sice byly také v provozu poruchové, ale většinou jen kvůli špatné údržbě. Škoda, že to zabalili, dle mého měly ty autobusy obrovský potenciál.
Máš ešte nejaký projekt alebo „bláznivý nápad“ v hlave, ktorý by si chcel zrealizovať?
Kromě toho, že se aktuálně snažím pomáhat a angažovat se ve firmě mých kamarádů, kde mě baví s nimi řešit problémy, finance, plány, zakázky a následně dělat výpravy, podklady pro řidiče a všechny věci, které vlastně dopravce poskytuje svým řidičům, tak jinou šílenost aktuálně neplánuji. Ale život je ještě dlouhý a člověk občas sám nechápe, kam ho život dokáže zanést. 🙂
Kam by si chcel, aby sa tvoja „autobusová cesta“ posunula o pár rokov?
Chtěl bych být součástí vlastní firmy nebo firmy mých kamarádů a být na vlastní brdo. A hlavně kupovat a řídit autobusy, které si pořídím nebo vyberu sám, protože se mi líbí a dobře se mi řídí, a ne ty, které ráno dostanu napsané na papíře a u kterých nikdy nevím, co mě čeká.
Čo by si odkázal ľuďom, ktorí uvažujú, že by sa chceli stať vodičmi autobusu?
Že je to práce náročná jako každá jiná a myslím si, že toto je přesně ten typ práce, který musí člověk dělat rád. Pokud tuto práci někdo dělá nerad a nebaví ho, tak si pak dělá zbytečné nervy, starosti a trpí v ní on i lidé, které veze.
Aké vlastnosti by mal podľa teba mať dobrý vodič?
Určitě by měl být co nejvíc nad věcí, brát věci s humorem a nestresovat se. Všichni víme, jaké to je a že to občas nejde, ale opravdu nemá cenu se kvůli jedné nepříjemnosti nechat vytočit do nepříčetna.
A na záver – prečo by si dnes niekto mal vybrať túto prácu, aj keď je niekedy náročná?
Řidiči autobusů budou stále potřeba, hlavně vzhledem k tomu, že čím dál tím více lidí dojíždí do práce. Hlavně kolem Prahy jsou silnice čím dál tím víc plné. Já osobně bych si přál, aby se autobusová a vlaková doprava více rozšířila a lidé, pokud by nemuseli, využívali právě tuto alternativní dopravu.
Ďakujem @ridic_z_kladna za čas a ochotu podeliť sa o svoj príbeh. Aj týmto rozhovorom pokračujem v predstavovaní príbehov mladých vodičov a vodičiek a v tom, aký rozmanitý a zaujímavý vie byť život v doprave. Ak poznáte niekoho, kto by rád zdieľal svoj príbeh, pošlite mi tip na e-mail: nutalky@gmail.com alebo správu na Instagram @nutalky a pomôžte inšpirovať budúcich vodičov.
Pridaj komentár